Vztah a 7 podob lásky

Jak je možné, že někoho milujeme a přitom naše vášeň k němu upadá?

Jak to, že se mnoho mužů po čtyřicítce zblázní a jde za jinou, často mladší ženou?

Proč vůbec mají muži milenky a ženy milence?

Proč někdy nedokážeme milovat jen jedinou ženu/jediného muže?

Proč tak často končí zamilovanost nebo láska nenávistí?

Odpovědí je, že i ti nejzdravější z nás se jen z veliké dálky blíží skutečné lásce. K tomu, aby vztah fungoval, nestačí zamilovanost. 
Dokonce s výjimkou posledních sta let se prakticky všechny kultury shodly na tom, že láska (4. čakry) je to nejméně podstatné pro úspěch vztahu.

Zkuste si na chvilku představit jen jako hypotézu, že zamilovanost je způsobem, jak nás duše upozorňuje: Hele s tímhle člověkem se můžeš naučit svou lekci. Pak najednou dává smysl, proč se láska (spíš zamilovanost) po určitě době často mění v nenávist. Proto to, co se nám na tom druhém nejvíce líbilo, najednou nejvíce nesnášíme. Protože prvotní zamilovanost nám řekla: Tady tohle se nauč. A když se to nenaučíme v rozumné době a když nechápeme, co se děje, přesně to, co nás do vztahu přivedlo, nás z něj odvede.
Obvykle to funguje tak, že jeden partner umí něco, co ten druhý neumí a naopak. Když se jeden od druhého učí, vztah rozkvétá (i když se třeba jako partneři rozejdou, vztah lidský je stále lepší a lepší). A pak najednou zjistíme, že spolu můžeme být a mít se rádi a nemusíme být a přesto se mít rádi. Zatímco nepořešení úkolů se projeví jako nenávistný nebo jinak bolestný rozchod nebo další spolužití (někdy úkolem je naučit se odejít a až když odejdu, až potom můžu skutečně přijít).

Bohužel často to je opačně, než to vidí naše společnost. Např. když si muž najde milenku, za rozchod je obviněn muž nebo milenka nebo oba. A přitom tím, kdo nesplnil svůj úkol, je manželka. On možná taky, ale prvotní chyba (nikoliv vina!) je u toho, kdo neumí vyzařovat, aby byl přitažlivý. Stejně tak pachatel podle lidských měřítek, je podle měřítek úkolu často jen tím, kdo dává úkol. Dokud na úrovni duše budeme chránit oběti, ubližujeme jim. Naopak na úrovni společnosti je samozřejmě třeba potrestat toho, kdo přesáhl mez. Ale proto naše soudnictví nevede k polepšení pachatelů, protože aby se svět uzdravil, první na řadě jsou oběti. Když nebude ani jedna oběť, nemůže být pachatel. Když nebude ani jeden pachatel, oběť si nějakého vytvoří. Toto je samozřejmě myšlenka, která při nesprávném pochopení může přinést velmi mnoho zla. Ale když pochopíme, že kdo se nechá šikanovat, musí se naučit se vzepřít (sám jsem byl šikanován), najednou máme šanci řešit problém, kde je a ne tam, kde je až v druhé řadě. Samozřejmě je třeba potrestat toho, kdo šikanuje, ale neměla by to být odplata, mělo by to být spíše láskyplné daní hranic.

Vztah se skutečně může rozvinout až tehdy, když se oběť přestane vyhýbat své síle. Když všechny pachatele omezíme, je to pro dobro pachatelů, ale obětem tím nepomůžeme. (Pod pojmem oběť a pachatel zde nemám na mysli zločiny, ale zlé nebo nedobré činy). Když se oběť naučí použít svou sílu proti láskyplnému pachateli, je to to nejlepší, co se může stát. Když oběť chráníme před vším, oběti nepomůžeme a protože Vesmír je větší, než my, přijdou horší pachatelé.

Vztah je tím lepší, čím více lásek je v něm přítomno alespoň v částečně uzdravené podobě. Láska skutečně hory přenáší, bohužel ty hory spíše přenáší 3. čakra, než 4. Takže ten, kdo miluje jen láskou 4. čakry a jiná láska u něj není přítomna, ten „jen miluje“. Není to málo, ale pro vztah a rodinu je to neuvěřitelně málo.

Čakry jako orgány
Každá čakra představuje ve skutečnosti orgán.
1. čakra je orgánem bezpečí. Kdo nemá uzdravenou 1. čakru, nemůže se cítit v bezpečí, ať pro to on nebo kdokoliv jiný udělá cokoliv.
2. čakra je orgánem blaha.
3. čakra orgánem moci (mocné síly a mocné slabosti) a hierarchie a zdravého sebeprosazení se.
4. čakra vytváří bezpodmínečnou lásku.
5. čakra je orgánem porozumění.
6. čakra je orgánem intuice a vcítění se a možná také úcty.
7. čakra nás spojuje se vším.

Takže čakry máte zdravé, když se cítíte a hlavně i jste v bezpečí, ať se děje cokoliv, cítíte při tom neustále blaho, jste stále ve své moci a skoro pořád cítíte bezpodmínečnou lásku. Rozumíte a dokážete se vcítit do všeho a do všech a jste se všemi a se vším propojeni. Z tohoto popisu je dost zřejmé, že ti nejzdravější z nás jsou občas „nachlazení zdravím“. A ti ostatní se odlišují jen mírou nemocnosti. To se samozřejmě týká i mě, jediný rozdíl je, že jsem měl to štěstí, že jsem objevil zdá se poměrně rychlou metodu, jak se postupně uzdravovat.

Autor:MUDr.Martin Daniel

zdroj: www.smysl.com