Dvě mimina

V břiše těhotné ženy diskutují dvojčata: jedno je věřící, druhé – nevěřící.

Nevěřící mimino: „Věříš v život po porodu?“

Věřící mimino: „Ovšem, že ano. Přece každému je jasné, že po porodu existuje život. Jsme tady od toho, abychom se staly dost silnými a připravenými k tomu, co nás čeká potom.“

Nevěřící mimino: „Je to hloupost! Žádný život po porodu nemůže být. Můžeš si představit, jak by takový život mohl vypadat?“

Věřící mimino: „Já neznám všechny detaily, ale věřím, že tam bude víc světla a možná také budeme samy chodit a jíst vlastními ústy.“

Nevěřící mimino: „Jaká blbost! Není možné sám chodit a jíst ústy! Je to směšné! Máme přece pupeční šňůru, která nás vyživuje.Víš,co ti chci říct: Není možné, aby existoval život po porodu, protože náš život – pupeční šňůra – je příliš krátká.“

Věřící mimino: „Jistě, že je to možné.Všechno bude jen trochu jinak.Můžeme si to představit.“

Nevěřící mimino: „Ale odtamtud se ještě nikdy nikdo nevrátil? Jednoduše život se skončí porodem. A vůbec, život je jedno velké utrpení v temnotě.“

Věřící mimino: „Ne,ne! Já přesně nevím, jak náš život bude vypadat po porodu,   ale v každém případě my uvidíme maminku, a ona se postará o nás.“

Nevěřící mimino: „Maminku? Ty věříš v maminku? A kde se nachází?“

Věřící mimino: „Ona je všude kolem nás. My v ní přebýváme a díky ní hýbeme se a žijeme, bez ní my nemůžeme existovat.“

Nevěřící mimino: „Nesmysl? Neviděl jsem žádnou maminku, a proto je jasné, že ona prostě není.“

Věřící mimino: „Nemohu s tebou souhlasit.Vždyť občas, když všechno kolem ztichne, je možné uslyšet její zpěv,a pocítit, jak ona hladí náš svět. Já pevně věřím, že náš opravdový život začne po porodu. A ty?“

Tento jinotaj jsem přečetla v knize Valerie Sinelnikova "Формула жизни.Как обрести Личную Силу" a moc mě dojal,tak jsem se rozhodla ho přeložit i pro Vás.